Lukáš: Parádně jsem si to užíval
Pár slov o mně
Jmenuju se Lukáš Studňař, je mi 38 a i se 156 kily jsem se cítil energický a s dobrou náladou. Ale jen na venek, uvnitř to bylo jinak. Třeba jít na koupaliště a sundat triko? Ani omylem.
Jednou při cvičení mě píchlo v noze a doktor mi na to řekl, že jestli s tím nezačnu něco hned dělat, skončím na vozíku. To mě dost zarazilo, šel jsem domů a přemýšlel, co s tím.
Když to zvládl David Ludín, zvládnu to taky
Už dříve jsem si říkal: „Zítra začnu.“ Jenže zítřky ubíhaly a nic. Tenkrát po návštěvě doktora jsem ale doma otevřel e-mail a tam David Ludín a jeho proměna. A to bylo ONO! Hned jsem kontaktoval Hanku Borkovcovou a šel do toho naplno.
První dva týdny to bylo peklo
Když jsem začal, byl jsem zrovna 14 dní doma, venku bylo ošklivě a já jsem musel sám se se sebou hodně bojovat. Pořád jsem si připravoval jídlo, abych ho aspoň viděl. Ale nejedl! Jakmile jsem tohle stádium překonal, začal jsem si všechno parádně užívat. Najednou jsem se cítil mnohem lépe a kila šla dolů.
Přítelkyně mě zná jen tlustýho
S mojí partnerkou jsme spolu už skoro 20 let a znala mě vlastně jen tlustýho. Při proměně mi byla oporou každý den, hrozně mi pomáhala, stála vedle mě, podržela mě v krizích a věřila mi i ve chvílích, kdy jsem sám pochyboval.
A syn? Ten je moje největší motivace. Dřív říkal: „Tati, ukaž mi břicho.“ Dneska říká: „Tati, ukaž mi svaly.“ A já jsem na sebe hrdý a pyšný, že mu můžu jít vzorem a ukázat mu, že se s věcmi dá něco dělat. Nedělal jsem to jen kvůli kilům, ale kvůli životu, který s nimi chci mít.
Mé staré já, už se nevracej!
Dneska vážím něco přes 90 kilo. Můj zdravotní stav se nedá srovnat s tím, co bylo dřív. Mám strašně energie, dobrou náladu, je to, jako kdyby mi někdo sundal závaží nejen z ramen, ale ze života. Tělo jsem zmenšil. Život jsem si zvětšil. Na maximum.
Někdy mám chuť zastavit na ulici člověka, který vypadá jako já dříve, a říct mu: „Hele, fakt to jde. Přestaň čekat na ideální pondělí. Přijde jen další zítřek. Začni dnes a bude to paráda!”
Bez poradce bych to nezvládl. S Hankou Borkovcovou to nebylo jen o jídelníčku – bylo to o vedení, kontrole a klidu, že když přijde horší období, nejsem na to sám. Měl jsem jasný plán, zpětnou vazbu a někoho, kdo mi pomohl držet směr, když hlava zkoušela staré výmluvy. Děkuji ji i její rodině pokaždé, když se vidíme.
