Jana: Dej si ještě kousek … NE, už nedám!
Pár slov o mně
Jmenuji se Jana, ale od základky mi všichni říkají „Džejn„. Nikdy jsem sama sebe nevnímala jako hubenou holku, ale spíš jako typickou hrušku, která se ale toužila přiblížit ideálu, který jsem viděla kolem sebe. Jako dítě jsem vyrůstala u babičky na vesnici, kde jídlo bylo symbolem lásky. U každého jídla jsem navíc slyšela „dej si ještě kousek“ a já jsem neuměla říct NE. Nakonec jsem se uzavírala do svého růžového světa snů o dokonalosti, hrála si panenkami Barbie, které měly dokonalé křivky, a chtěla, abych i já byla perfektní.
Naučila jsem se říkat NE
Až když jsem dospěla, konečně jsem pochopila, že můj život je můj příběh, mohu si dovolit říkat „ne“ a nevyčítat si to. Už nechci žít podle očekávání ostatních, chci psát svou vlastní kapitolu. Mým snem bylo cítit se dobře ve svém těle, věřit si a být šťastná a to je něco úplně jiného než řízek a povidlová buchta ke kávě. Chtěla jsem změnu, najít se, shodit nadbytečná kila a pracovat sama na sobě. Pro jakoukoli změnu je třeba mít sen, a je jedno, jestli sníte o kabelce, shození kil nebo po zážitku. Aby se ze snu stala skutečnost, člověk si musí věřit.
Je mi hezky a zraju
Jsem hruška a vždycky budu – s většími boky a pasem, který neodpovídá modelkovským ideálům. Dříve jsem to vnímala jako svůj nedostatek, nelíbila jsem se sama sobě a raději se zahalovala, a skrývala i své přednosti. Teď už to vidím jinak. Naučila jsem se vážit si svého těla takového, jaké je, a mám ho konečně ráda. Usmívám se, cítím se ve své kůži dobře a právě jako ta hruška zraju do podoby, se kterou jsem spokojená a cítím se k nakousnutí :). I když je to stále práce, kterou musím den za dnem zvládat, vím, že jsem na správné cestě a nevzdám to.
Kandiduji do Proměny roku
Dnes se na sebe dívám, usmívám a vím, že na svém pomyslném stromě života zářím. Naučila jsem se dávat své potřeby na první místo a být hrdá na to, kým jsem. Chci motivovat ostatní, aby se nebáli udělat to samé – nebát se změny, vyzdvihnout svou jedinečnost a být šťastní za všech okolností. Nekandiduji na Miss, ale do Proměny roku, protože věřím, že opravdová krása spočívá v odvaze jít si za svými sny. Ať už jste hruška nebo jablko, každý má právo zářit!
Hledala jsem někoho, kdo mě nejen odborně povede, ale zároveň mě pochopí lidsky. Proto jsem si vybrala Martinu Balatkovou, i když to nemám do Liberce úplně blízko. Chemie s poradcem je moc důležitá a já věděla, že s Martinou budu mít vedle sebe někoho, kdo mi vždy podá kapesník a utře slzu, když přijde těžká chvíle. Byla oporou, která mě nikdy nesoudila a nevyslovila něco, co by zničilo mé sny a já šla sáhnout po tabulce čokolády. Díky ní jsem se dokázala zbavit kolotoče pádů a vzestupů, našla jsem stabilitu a hlavně cestu, jak se mít ráda. Martina pro mě není jen poradkyní, ale člověkem, který mi dal sílu věřit, že na to mám!
