Jana: Musela jsem zachránit sama sebe
Pár slov o mně
Jsem Jana a zhubla jsem bez pár gramů už ohromných 40 kg! Jsem úplně nový člověk a jsem šťastná, že jsem to zvládla, protože se dá říct, že v cestě mi stálo hodně překážek. Neměla jsem úplně jednoduché dětství – se sestrou jsme odešly z domova už ve dvanácti letech. Váhu jsem začala nabírat jako dospělá mezi porody mých 3 dětí. Během jednoho těhotenství mi během Vánoc zemřela maminka. Po pár letech i sestra, což jsem nesla asi ještě hůř. To vše se na mě podepsalo, na moji psychice a hlavně na mojí váze.
Nikdy jsem samu sebe nestavila na první místo
Pro mě vždy měly moje děti a manžel přednost. Vždy byli na 1. místě. Samu sebe jsem odjakživa upozaďovala. S narůstající váhou ale začaly i zdravotní problémy, zadýchávala jsem se a začaly mě bolet kyčle. Na to mi lékař po rychlé kontrole jen stroze řekl: „No to musíte zhubnout”.
Nebyla jsem na to dobře ani psychicky. Neměla jsem se ráda, byla jsem zlá a protivná, na sebe i na ostatní. Moje děti jsou sportovci a já se do toho všeho bála, že se za mě budou stydět.
Najednou mi to secvaklo
Rozhodla jsem se vyhledat pomoc a zajít za odborníkem. Když jsem u poradkyně stoupla na váhu a viděla to číslo, najednou mi to všechno došlo – jestli chci zachránit sama sebe, musím se konečně postavit na první místo.
Tím ale nemyslím, že ta cesta byla jednoduchá. Člověk sám sebe umí velmi snadno obelhat a vrátit se ke špatným návykům. Nejdůležitější je ale to nevzdat a netrestat se. Stačí mít vůli, jít si za svým cílem a mít někoho, kdo vás podpoří.
Děkuji svému starému já
Když se dívám na staré fotky, vidím unavenou, nešťastnou ženu, která byla tvrdá na sebe i na okolí. Teprve po proměně mi někteří lidé přiznali, že se za mě dřív styděli – bolelo to, ale hlavně vnímám, jak velký kus cesty mám za sebou. Dodnes se usmívám, když si vzpomenu, jak mě vlastní táta po proměně nepoznal a pozdravil mě „Dobrý den“. Mám spoustu síly, volně dýchám, jsem teď pořád v pohybu. Běhám, cvičím, jezdím na své kobylce. Svému starému já děkuji, že vydrželo a že jsem díky němu dnes tady. Cítím se šťastná.
Mezi mnou a Renčou vzniklo silné pouto, které mi nedovolí šidit ji ani sebe. Jsem přesvědčená, že sám člověk daleko nedojde. Nejdůležitější je za mě najít odborníka, kterému člověk věří. Vím, že svou poradkyni budu potřebovat do konce života. A jsem za to ráda, že někoho takového mám po svém boku.
