Vojta: Stačí jen trocha úsilí a váha se drží
Pár slov o mně
Zdravím, jmenuji se Vojta a do Proměny se hlásím se po čtyřech letech znovu. Na rozdíl od většiny soutěžících nejsem člověk, který se „nedávno rozhodl něco se sebou udělat“. To zásadní rozhodnutí padlo už na začátku roku 2021. Tehdy jsem vážil 181,5 kg, byl jsem unavený, zadýchaný a upřímně – dost jsem se bál, kam to povede. Přihlásil jsem se do programu The 1:1 Diet a s pomocí mojí poradkyně Hanky Borkovcové jsem postupně zhubl 90 kg. Bez hladovění, bez extrémů, prostě podle plánu, který jsme nastavili.
Vyšel až druhý pokus
Od začátku jsem k tomu přistoupil po svém – když se pro něco rozhodnu, držím se toho. Dodržoval jsem všechno, co mi Hanka poradila. Kila šla dolů rychleji, než jsem čekal, a s nimi i spousta zdravotních potíží. Je ale pravda, že můj úplně první pokus zhubnout se nevydařil. To pravé ořechové přišlo až po krátké pauze, kdy jsem si všechno srovnal v hlavě a opravdu se rozhodl jít tvrdě za svým a zhubnout.
Držím si váhu už 4 roky
Dnes, na podzim 2025, mám 91 kg a váhu si držím už čtvrtý rok. Kvůli zranění jsem byl asi půl roku úplně mimo svůj režim a pár kilo se vrátilo. Jakmile to šlo, začal jsem znovu chodit k Hance na kontroly, vrátil se k nastavenému jídelníčku a během několika měsíců jsem byl zpátky na své cílové váze. Vážit a měřit se chodím pravidelně, je to za mě potřeba. Obecně si myslím, že stačí vlastně hodně málo úsilí, aby si člověk váhu udržel. Není třeba držet žádné diety, nebo něco takového. Opravdu to není žádná věda.
S mojí ženou jsme v tom spolu
Stejným způsobem se stravuje i moje žena a má to dobrý vliv na její nemoc. Vaříme stejná jídla, takže doma nemáme „dvojí“ lednici a zbytečná lákadla. Když má jeden slabší chvilku, ten druhý ho rychle vrátí do reality. Nejsem vyloženě sportovec, ale koupil jsem si kolo a zjistil, že mě fakt baví vyjet si jen tak. Jsem klidnější, víc se usmívám, víc mluvím s lidmi – i když jsem pořád spíš introvert. Jedno vím jistě, už se nikdy nechci vrátit ke svému starému já.
Na začátku to pro mě byla „paní Borkovcová“, dneska prostě Hanka. Chodím k ní už čtyři roky, zná moje slabiny a umí mi věci říct na rovinu, bez obalu. Ten vztah je tak blízký, že když jsem se letos ženil, bylo samozřejmé, že bude na svatbě – bral jsem to tak, že tam patří stejně jako rodina, protože bez ní bych těch 90 kilo asi nikdy nedal.
